25.11.2007 | Autor: Olga Kittnarová

Vydalo nakladatelství ARSCI v roce 2007. 2. vydání. K vydání připravil a poznámkami opatřil Petr Lachmann. ISBN 978-80-86078-67-0.

Reedice knihy Václava Holzknechta Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo v novém opraveném vydání nakladatelství ARSCI se zabývá osobností, jejíž sté výročí narození patří ke kulturním výročím UNESCO, a je jedním z nejzávažnějších hudebních počinů sezony 2006/7. Autor byl blízkým přítelem skladatele, s nímž se sešel ve významné Hudební skupině Mánesa, klavíristou, který hrál Ježkova díla, a hlavně svědkem vzniku, vzestupu a ukončení činnosti Osvobozeného divadla. Jakožto vynikající stylista a vzdělaný teoretik dovedl nesmírně barvitě a odborně poučeně vylíčit osobní příběhy, popsat atmosféru divadelní scény a v závěru podat jakéhosi muzikologického průvodce Ježkovou tvorbou. Holzknecht zdařile propojuje vědecký a popularizační sloh. Jeho smysl pro detail, psychologické vcítění do tvůrců a jejich literárních postav, dar nadsázky, uličnický humor, i politické, kritické a intelektuální narážky ho staví na roveň popisované trojice tvůrců. Šlechtí ho i fakt, že v době normalizace oželel druhé vydání knihy, podmíněné připojením hanopisu proti emigrantu Voskovcovi. Díky autorovým znalostem je kniha i kronikou divadla (comedia dell´arte), vážné hudby dvacátých a třicátých let (čtvrttóny, tematický sloh, atonalita), učebnicí jazzu (novoorleánský, chicagský, hot jazz, swing) a zažitým svědectvím interpretací jevištních a koncertních s plejádou herců, výtvarníků, baletních hvězd a jednotlivých hudebníků, hrajících též v Ježkově orchestru. V dlouhé kapitole Hudba na míru člověka je detailní analýza žánrů s množstvím hudebních ukázek.
Půl století po prvním vydání knihy editor Petr Lachmann text zpřesnil mnoha opravami faktografických omylů a nekorigovaných tiskových chyb; týkají se jmen osob, postav, citací z dopisů a her i aktualizace textu. Revidován a doplněn je i přehled Ježkova díla. Vynechána je kapitola "Ježek dnes" pro změny, dané časovým odstupem, zařazena jsou však fakta o lidech kolem skladatele ať už v padesátých letech nežádoucích (spisovatel Jan Knob, kamarád z prázdninových pobytů ve Veliši) nebo V. Holzknechtem opomenutých (malíř Vlastimil Rada); editor také přidává a glosuje některé nejasné příběhy (R. Friml, B. Martinů, vyprávění Ježkova slepého spolužáka J. Škody o slabomyslném chovanci ústavu Klementovi, vznik poslední písně V+W+J). Aby se autentičnost textu nesnížila, jsou ponechány i dobové úvahy V. Holzknechta (str. 145, 155) vyvolané možná vlivem tehdejšího státního tiskového dozoru. Vědecká důslednost reedice (ediční poznámky na str. 365?-?392), spojená s bohatýrským vypravěčstvím V. Holzknechta činí z knihy závažný titul roku. V úvodu Jiří Suchý medituje o paralele Gershwin - Ježek a řeší otázku, zda na ně dnešní generace nezapomene. Osobně jsem přesvědčená, že dílo Ježka, Voskovce a Wericha nezestárlo; naopak by dnes mohlo přivést mnohé hudebně okoralé mozky k duchaplnému přemýšlení. Při křtu knihy v Českém muzeu hudby v Praze to dosvědčily i autorské citace a improvizace na Ježka kouzelně hrané Jiřím Pazourem a vtipně uváděné Kamilou Barochovou.

Psáno pro: časopis Harmonie 2007/04